Podobně jako u jiných druhů inteligentních a sociálních zvířat, i u lidí slouží hry především k tomu, aby děti připravily bez rizika na situace, kterým budou čelit jako dospělí, případně aby poznaly limity svého těla a co s ním dokážou. Můžeme to krásně vidět, například když si děti hrají na dospělé profese, například na prodavačku, uklízečku či se předhání, kdo nejrychleji vyleze na prolézačku. Ovšem jen málokdo z rodičů to takto vidí, zvláště u počítačových her. Proto se s rostoucím věkem snaží postupně limitovat dobu, po kterou si dítě bude hrát. Ovšem otázkou je, jak moc je to nutné.

 

 

Je jasné, že pro malé dítě je hra prakticky jediným způsobem učení a poznávání nového světa. Proto jí tráví prakticky veškerý čas mimo jídla a spánku. Jak ale roste, začne se učit i klasickým způsobem, i když i do něj je zapojena hra. Takto se například ve školce učí poznávat čísla. I tady jde však především o hry. Doma také tráví většinu času hraním, i když pomalu začíná mít své povinnosti, odpovídající jeho věku. I pětileté dítě například může vynést odpadkový koš nebo si poklidit hračky. Díky tomu začne pomalu chápat, že jsou i věci, které bud muset dělat předtím, než si začne hrát.

 

 

Velký zlom přichází s nástupem do školy. Zde se situace poměrně razantně mění. Najednou tráví polovinu dne v lavici, a když přijde domů, musí udělat domácí úkoly, případně se učit. A zde se často naráží, neboť by si raději chtělo hrát. Zde tedy vyvstává otázka, kolik času má vlastně věnovat studiu. Zde záleží hlavně na věku a na tom, jak mu to ve škole jde. Nadanému dítěti stačí jen udělat si úkoly, jiné zase musí trávit hodiny nad knihami, aby látku pochopilo. Tady je nutné si zapamatovat, že i hra patří stále ještě k důležitým součástem učení. Mělo by tedy pro ni zbýt dostatek prostoru. Jinak totiž hrozí, že se náš potomek takzvaně „přepálí“, a to rozhodně není nic, co by chtěl někdo zažít.

Sport je věc, která by nikomu neměla chybět. Když to tak vezmeme a přeložíme slovo sport, nebo ho jednoduše vysvětlíme, přijdeme na to, že je to prakticky jakýkoliv pohyb. Ono když si vezmeme šachy, které se považují za sport, tak si to rychle zase rozmyslíme, tuto definici, ale laicky řečeno bychom to takto mohli pojmout, že sport je vše, u čeho vykonáváme jakousi aktivitu pro naše tělo a naše tělo vykonává pohyb. Pohybuje   Ale pohybuje se za tím účelem, aby se fakt pohybovalo. Nemyslíme tím, když se pohybujete z gauče směrem k lednici a naopak, to sport není. Ale pokud chodíte, už to je sport.

Už to, že vyjdete ven z domu na procházku je sport, protože se pohybujete a nesedíte doma na gauči, což je moc dobře a takhle by to mělo vypadat. Alespoň párkrát za týden je dobré si jen tak vyjít ven, když už nechcete vyloženě běhat nebo cvičit. Pokud na to nemáte čas, zajděte si někam pěšky. Už to, že poběžíte na autobus vám přidá k aktivitě a je to mnohem lepší než někde sedět u televize a cpát se brambůrkami. Jenže to je ten problém. Skoro všichni lidé mají doma minimálně jednou auto a jezdí do práce autem. Jakmile skončí studie a člověk si vydělá pár peněz, okamžitě si koupí auto a toto už je prakticky úplně normální.

To ale není dobře. Kde jsou ty časy kdy člověk chodil na autobus a skoro každý den vlastně běhal, aby autobus stihnul? Tyto časy jsou bohužel pryč a nyní člověk sedne před domem do auta, doveze se až do práce, a to samé zase zpět a ujde pár kroků právě doma od lednice k posteli a zpět. Maximálně pár kroků na záchod. A to je moc špatně. Nyní se dostaneme k větě „Sportem ke zdraví.“, která nás doprovází a jistě jste ji všichni slyšeli. A je to vlastně všeříkající věta. Pokud budeme sportovat, budeme zdraví. A platí to naprosto ve všech případech bez výjimek. To si pamatujte. Pokud budete sportovat, budete i zdraví.

Románky v práci jsou v dnešní době celkem běžné, protože jak spolu lidé pracují každý den, jsou na sebe zvyklí a začínají zjišťovat, že se jim vlastně ten druhý líbí, že k němu cítí nějakou chemii. Někdy to není tak intenzivní a z dvou kolegů se stanou pouze dobří přátelé, většinou ale nevěra bývá právě na půdě pracoviště, a i když mají doma manžela či manželku kdo ví jak super a krásnou, na pracovišti to lidi asi láká mnohem více než doma, a tak hold k tomu někdy dojde, to víme všichni, že se to stává, nebudeme dělat, že ne. Na pracovišti bývá rozhodně minimálně jeden románek mezi lidmi, to si nemyslete, že se to u vás ve firmě neděje. Někdy je to v pořádku a šéf to bere v pohodě, někdy je šéf hodně proti a dává silně najevo, že láska do práce nepatří. Co se ale stane, když dojde k románku s šéfem?

Stalo se vám někdy, že jste postupně zjistila, jak je váš šéf krásný a sexy a přitažlivý, že jste přemýšlela nad tím, že byste mu dala nějakou šanci a trochu si s ním povyrazila? Stává se to víc často, než si myslíte, protože je to naprosto přirozený jev a člověk je sestaven tak, aby ho nějakým způsobem přitahovalo i víc lidí než jen jeden člověk, kterého si vzal nebo s kterým chodí.

Navíc pokud je váš šéf opravdu sexy a okouzlující, navíc z něj střílí ta autorita přirozená a vy ji cítíte, je jasné, že vás bude přitahovat. Je to něco nového, je to jakési dobrodružství, které můžete zažít a nikdy jste ho vlastně nezažila, proto vás to tolik láká. Je to něco zakázaného, co se vám ale líbí. Na druhou stranu, pokud máte manžela a rodinu, neměla byste lusknutím prstu všechno tohle zničit. Protože šéf by byl jen románek a pouze v málo případech takové vztahy postoupily dál. To vám za to nestojí, rozmyslete si to. Ztratit manžela a celou rodinu jen pro nějaké povyražení je sobecké a zlé vůči rodině. Pokud jste ale single, proč ne?