Co pro vás znamená krása? Pro někoho totiž znamená krása úplně něco jiného. Co znamená krása pro vás, tak pro někoho může být úplná banalita, protože pro něj krása znamená úplně něco jiného. A když to třeba vezmete to, že někdo má rád úplně jinou módu oblečení. Vy si myslíte, že třeba zelené šaty jsou opravdu krásné, protože je velmi často a ráda nosíte. Nicméně ale potom je taky opak, kdo třeba zelenou barvu vůbec nemá rád. A taky jde třeba například o to, že některá žena šaty vůbec nemusí, protože jí nesluší a myslí si to o sobě. Potom jsou tady jiné pohledy krásy. Třeba na zvířata. Někomu se třeba hodně líbí kočky a někomu zase psi.

A tady nejde o to, jaké zvíře je člověku sympatické, ale jaké se mu líbí, třeba když si vezmeme například psa. Je tolik tisíc plemen, že někdy je opravdu složité si vybrat dokonalého psa pro sebe. Proto také každý pes vypadá úplně jinak. Protože někdo má rád velké psy a někdo malé psy. Taky záleží na tom, pro jaký typ psa se člověk rozhodne. Je třeba opravdu velký rozdíl si vybrat čivavu anebo německého ovčáka.

Já abych pravdu řekla, tak se mi líbí obě plemena. Ale kdybych měla dát podle krásy přednost jednomu plemenu, tak určitě německý ovčák. Líbí se mi, že tito psi jsou velmi inteligentní a taky vypadají skvěle a jsou skvělými společníky pro všechno. Ráda totiž sportuji, takže myslím si, že je nějaký velký německý ovčák by se ke mně hodil lépe čárky než nějaká čivava. A jaké plemeno psa se líbí vám? Co jsme tak četla, tak v průměru jsou prý nejčastěji jezevčíci. Toho jsem taky jednou měla a je opravdu prima. Ale nejde s ním tak moc sportovat a běhat u kola, že bych si ho znovu nepořídila. Takže za mě se mi líbí jedině větší plemena, která ráda běhají. A to se mi líbí a tento fakt nezměním. A jak tedy vnímáte krásu vy? Dbáte na eleganci?

Vím, že jsou vztahy někdy velmi komplikované. A to hlavně v rodině. Pamatuji si, jak jsem se s bratrem Vůbec neměla v lásce a stále jsme se hádali. To naše hádky začali asi v patnácti letech, bratrovi bylo osmnáct let. Myslím si, že jsme se tehdy hádali opravdu kvůli blbostem. Nejhorší na tom bylo, že jsme takhle dohadovali spolu skoro každý den, protože každý chtěl mít své soukromí. Jenomže naši rodiče neměli moc peněz a žili jsme v bytě tři plus jedna.

A rodiče měli samozřejmě ložnici, potom byl obývák, potom kuchyně a my s bratrem jsme měli takovou malou místnost, který byl náš pokoj a měli jsme to dohromady. Když jsme byly děti, tak nám to nevadilo Hráli jsme si spolu. To jsou takové ty lidské vztahy, kdy si každý rozumí s každým. Nicméně a potom jsme dospívali, Chtěli jsme mít v soukromí. Bratr si vodil domů kamarády, později bratr si taky vodil domů jednu dívku, se kterou chtěl být samozřejmě sám. Jenomže já jsem to taky chtěla, chtěla jsem soukromí a učit se do školy. Takže to vždycky dopadlo tak, že jsme se třeba třikrát nebo čtyřikrát týdně hodně hádali.

Někdy to bohužel dopadlo tak, tak jsme si taky někdy nafackovali. Maminka z nás byla opravdu nešťastná, protože ji opravdu hodně mrzelo, že se my dva sourozenci pořád hádáme a napadáme se. Konec to dopadlo tak, že vztahy mezi námi se urovnaly, že když bratrovi bylo dvacet jedna let a odstěhoval se s přítelkyní do jednoho malého bytu, do garsonky. Ještě půl roku jsme spolu nemluvili, ale právě po půl roce už jsme byli takoví už chytří a vyspělí, že jsme na naše předchozí hrozné vztahy zapomněli a nyní se máme rádi. Myslím si, ale že je to docela klasika. Je jasné, že neexistuje sourozenecký vztah, aniž by se tam někdy někdo hádal. nebo vy takového někoho znáte, kde jsou mezi sourozenci opravdu pěkné a dokonalé vztahy? Pokud ano, moc by mě to zajímalo.

Jedním z nejoblíbenějších cílů rodinných procházek je les. Všichni podvědomě cítíme, jak má na nás pozitivní vliv. Nejen na tělo, ale i na psychiku. Snad proto do lesa rády chodí i děti. Které si rády během procházek zahrají hry, které často zaujmou i dospělé. Jednou z nich je hod šiškou. Buď do dálky, anebo do zvoleného cíle. Stačí k ní jenom nasbírat dostatek munice, které je v lese vždy dostatek. Nasbírané šišky si děti mohou odnést i domů. Ať už smrkové, borové či modřínové. Kde z nich, pomocí provázků, drátků, kousků látek, třpytek, nalepovacích oček, vyrobí veselé postavičky. Anebo lesní skřítky a víly. Fantazii se meze nekladou.

Rovněž stavění domečků pro tyto pohádkové bytosti je nejen dobrou zábavou pro děti, ale i rodiče. Stačí si jenom vyhlédnout v lese příhodný strom a pod ním vytvořit fantazijní obydlí. Ke kterému je v jeho okolí dostatek potřebného. Ať už je to mech, kůra, jehličí, klacky, žaludy. Pro tuto aktivitu jsou nejvhodnější letní a podzimní měsíce. Kdy je stavebního materiálu nejvíce. V tomto čase je rovněž ideální doba na stavbu lesní věže. Která děti nejen seznámí s potřebným materiálem, ale naučí je podstatnému. Aby jejich věž byla jak pevná, ale zůstala stát i po jejich odchodu.

Pokud se na procházku po lese vypravíte s větší skupinou dětí, připravte pro ně hru, u které se všichni vydovádějí dosyta. Její název, Škatulata hejbejte se, to už napovídá. Stačí jenom podle počtu dětí vybrat počet stromů o jeden nižší. Na které je vhodné přivázat barevné stužky. Což při hře usnadní orientaci. Při přemísťování mezi nimi si hráči musí dávat pozor, aby je nechytil ten, který zrovna u žádného nestojí. Pokud ke lapen, bude chytat on. Hádání zvířátek mají rády menší děti. Tato hra přináší spoustu legrace nejen pro ně, ale i pro jejich doprovod. Na lesním paloučku se všichni výletníci sesednou a vystřídají se v předvedení určitého zvířete. Pantomicky i zvukově. Komu se podaří správně uhodnout, může předvést další. Při zpáteční cestě vnímejte les všemi smysly. Možná k vám dolehne i bublání lesního potůčku.

Snad nejoblíbenější zábavou pro děti okolo pěti let je počítačová hra Angry Birds. Svým výrazným barevným zpracováním a pravidly, která jsou snadno pochopitelná, přitahuje jak děvčátka, tak kluky. A určitě si s nimi ráda zahraje i babička či děda. Čtrnáct základních a naprosto odlišných levelů dává dohromady stovky situací. Které je potřeba zvládnout. Vtipné pojetí všech akcí, které je jsou doprovázeny jak jednoduchými hudebními motivy, tak  výraznými zvukovými efekty, udržují hráče v potřebném napětí. V roce 2009 byl této mobilní hře, coby první na světě, udělen statut popkulturní legendy. Angry Birds svými naštvanými ptáky oslovili na sto milionů hráčů ve všech koutech naší planety. A kdoví jestli už k ní nesedají i ti mimozemští. 

 

Pro malé předškoláky je určena počítačová hra Předškolní brašnička. Jak už název napovídá, děti se tak mohou, prostřednictvím monitoru počítače, dozvědět před nástupem do školy mnohé důležité informace. Na jejím vývoji a při sestavování jednotlivých úkolů se podíleli zkušení pedagogičtí odborníci. Což zaručuje, že prarodiče mohou nechat vnoučata před obrazovkou samotná. Základním obsahem je pět miniher. Skládání slov, počítání, jednoduchá puzzle, řazení symbolů do logického uskupení, anebo je nutno rozpoznat siluety osob, zvířat a věcí.

Což děti nenásilnou formou, kdy potřeba v krátkém čase hledat správné odpovědi, připravují na vstup do školy. Kde fungují stejné principy. Celkem je ve hře Předškolní brašnička k řešení nabídnuto na dvě stě úkolů, v dobrém grafickém provedení, s kvalitním zvukovým doprovodem. Únosná finanční částka, kterou je potřeba před instalací zaplatit, je dobrou investicí. Ta ještě navíc zaručuje, že dětem během řešení úkolů nevyskakují na obrazovce reklamy, ani nejsou nabízeny nákupy, na které by mohly omylem kliknout. Motivačním prvkem u této aplikace je automatické udělování pochvaly za každý splněný úkol. To, že je hra Předškolní brašnička určena opravdu pro šestileté děti, zjistíte lehce. Ty totiž dokážou luštit zadané úkoly celé odpoledne. Zatímco jejich desetiletý sourozenec je má hotové mnohdy i do půlhodiny.