Nikdy bych nevěřila lidem, kteří by mi řekli, že jednoho dne budu závodit na motorce. Zbláznili se? Opravdu, kdyby mi tohle někdo řekl, tak se mu budu smát. Protože já jsem byla taková, že jsem se bála jezdit na motorce a taky v autě. A když jsem se bála jezdit v autě, tak je potom logické, že na motorku bych opravdu nikdy nesedla. A taky jsem měla docela strach jezdit na kole, protože moje sestřenice jednu spadla z kola, když jí bylo patnáct let. A spadla tak nešťastně, že bohužel potom musela jít na dvě operace holeně. Opravdu si protrpěla své a já si myslím, že kdyby ještě jednou sedla na kolo, tak by se asi zbláznila.
Protože moje sestřenice řekla, že tři roky si nikdy nesedla na kolo, protože se tak hodně bála, že už nechtěla raději riskovat. A já se jí nedivím. Kdybych já spadla třeba z nějaké motorky anebo dalšího moto výrobku, tak bych se taky bála tam znovu sednout. To je například jako řidiči, kteří měli třeba už první nebo druhou autohavárii. Taky jsou pak takoví řidiče, kteří se potom bojí sednout za volant, protože jsou třeba nervózní a bojí se, že budou mít zase další havárii. Já se řadí mezi tyto lidi. Ovšem ale postupem času, když jsem si našla přítele, tak se změnila na moto věci a motorky názor.
Protože můj přítel prodával motorky a měl taky vlastní servis, pro moto věci a další výrobky taky prodával. A hodně s emu v tom podnikání dařilo. A přítel taky vlastnil pěkné skútry. Takže mě postupem času naučil jezdit na skútru. Já jsem během půl roku asi překonala svůj strach z motorky a naučila jsem se obstojně jezdit. Sice jezdím jenom rekreačně někde po lesních loukách, ale plánuji, že jednou v budoucnu budu jezdit normálně na silnici jako můj přítel. A víte, lidé se mění a já taky. Dokonce taky uvažuji nad tím, že si pořídíme s přítelem nějakou silnou motorku, ale je to stále ve hvězdách. Zatím mi stačí občasný závod na skútru.